Marwari
Exotický název plemene Marwari přímo odkazuje na exotický původ tohoto plemene, které bylo vyšlechtěno v daleké Indii.
Centrem chovu tohoto elegantního koně byl totiž po dlouhá staletí indický stát Marwar, známý též pod jménem Džodpúr, který se nachází v severozápadě Indie v oblasti zvané Radžastán.
Kořeny plemene marwari sahají do rozlehlé oblasti směrem na severozápad od dnešní Indie, to znamená do míst, kde se nyní nachází Afghanistán, Uzbekistán, Kazachstán a Turkmenistán, v těchto místech nejspíše žili přímí předkové marwari.
S ohledem na tuto skutečnost tak není vyloučeno, že marwari může být vzdáleně příbuzný i s mongolskými koňmi a také s tím typem arabského koně, který je v současnosti chován v Iránu.
Historie a vývoj plemene marwari je těsně spjatý s Rathory, kteří v Marwaru šlechtili koně na základě přísného výběrového chovu již ve dvanáctém století.
V té době, vlastně po mnoho staletí probíhaly mezi jednotlivými indickými knížectvími nepřetržité války.
Veškerá chovatelská snaha byla zaměřena na vyšlechtění mimořádně odolného a vytrvalého koně, schopného existovat v krutých podmínkách pouště.
Tak se zrodil marwari, kůň schopný vzdorovat extrémnímu horku i chladu, zároveň však kůň i výjimečně skromný a spolu s tím i neobyčejně vytrvalý.
O udatnosti marwarských koní začaly vznikat ty nejfantastičtější pověsti.
Ty vyprávěly třeba o tom, že marwarský kůň je schopen vyskočit do výše slona,
nebo chrání svého v boji zraněného a strženého jezdce tak, že u něho stojí a odežene každého, kdo se chce k jeho jezdci přiblížit.
V devatenáctém století, přesněji v jeho první polovině však došlo ke zhoršení vlastností marwarských koní, kteří ve své čistokrevné podobě byli následně zachráněni díky iniciativě maharadžy Umaida Singha.
Současná situace marwarských koní ovšem také ne zcela odpovídá jeho slavné a bohaté historii. Veškeré chovatelské a šlechtitelské úsilí se nyní soustředí především na "záchranářské" práce, jejichž jediným cílem je zachování tohoto unikátního plemene.
Marwari na první pohled zaujme nebývalou elegancí.
Pod tímto elegantním zevnějškem se ovšem skrývá nesmírně odolný a vitální kůň, jemuž ve vytrvalosti mohou konkurovat snad jen arabové.
Výjimečný je i jeho přátelský vztah k lidem.
Marwari je menší kůň, výška v kohoutku se pohybuje 150cm.
Jeho hlava je ušlechtilá, někdy ovšem může být trochu těžká.
Zvláštností a nezaměnitelným poznávacím znakem marwariho jsou uši stočené špičkami k sobě.
Marwari je dobře osvalený, zvláště pak bedra.
Hrudník je hluboký.
Nohy jsou dlouhé.
Pozoruhodná jsou u marwariho kopyta.
Ty se vyznačují mimořádnou tvrdostí a odolností, takže marwariho je nutné kovat jen v extrémně kamenitých oblastech, jinak se téměř neopotřebují.
Srst je jemná a hedvábná, jako u všech pouštních koní.
Barva převažuje hnědá.
Mohou se ovšem vyskytovat i ryzáci, stejně jako i strakatí koně.
Zajímavé jsou i chody, pro marwariho je typický, ostatně jako pro většinu původních asijských plemen, přirozený mimochod.
Marwari je klasickým jezdeckým koněm.
Jeho chov je ovšem i s ohledem k jeho bohaté historii nejen otázkou prestiže, ale pro mnohé chovatele i především srdeční záležitostí, jejíž hlavním cílem je záchrana tohoto unikátního plemene.
